PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nebolo veľa tých, čo v roku 1995 verili, že David Bowie natočí skutočne dobrú dosku. Po mdlých osemdesiatkach, ktoré otupili ostrie (nielen) Ziggyho Stardusta síce uzrela sveta sľubná nahrávka „Black Tie White Noise“, avšak sláva mena „Bowie“ sa zdala byť pupočnou šnúrou spojená so zlatými rokmi sedemdesiatymi.
25. septembra 1995 však uzrela svetlo doska „1.Outside“, prvý diel plánovanej pentalógie, s podtitulom „The Nathan Adler Diaries – A Hyper Cycle“. Koncepčný album venujúci sa téme vyšetrovania rituálnej vraždy poňatej ako „kunst“ (teda do extrému dovedenej radikalizácie umenia, tak populárnej práve v uplynulom desaťročí) znamenal zároveň návrat k spolupráci s mágom Brianom Enom, ktorá v sedemdesiatych rokoch vyprodukovala trojicu albumov, korunovanú skladbou „Heroes“ z rovnomennej dosky.
„1.Outside“ sa nakoniec svojho nasledovníka nedočkalo (aj keď Bowie ho údajne stále nosí v hlave). Monotématický obsah (na spôsob seventies) skĺbený so zvukovou a hudobnou modernou éry deväťdesiatych rokov na svojom vrchole. Úvodný singel, ľahko industriálna „Hearts Filthy Lesson“ bol len ukážkou onej fúzie. Album však po krátkom úvode (podobných „dejových“ vsuviek je na CD šesť) otvára skladba „Outside“, ešte relatívne tradičná, takpovediac uvádzajúca do deja. Bowiemu a Enovi sa podarilo rozložiť ťažisko dosky do viacerých nosných skladieb („Hearts Filthy Lesson“, „A Small Plot Of Land“ „Hallo Spaceboy“, „The Motel“ či „I’m Deranged“). Každá z nich svojou náladou korešponduje s postavou príbehu, ktorej je „venovaná“, či s časťou zápletky. Zároveň každá reprezentuje iný hudobný smer. „Hallo Spaceboy“ s rovným, dupavým elektronickým spodkom, „lámanou“ rytmikou podmazaná „Hearts Filthy Lesson“, „A Small Plot Of Land“ uletená do ambientu či „I’m Deranged” s temnou atmosférou jazdy po stratenej diaľnici (soundtrack z Lynchovej „Lost Highway“, na ktorom sa objavila, naštartoval kariéru RAMMSTEIN a výrazne nakopol vtedy ešte undergroundovú figúrku počúvajúcu na meno MARILYN MANSON). „The Motel“ je snáď najsilnejšou skladbou na „1.Outside“. Hlas Davida Bowieho má vzácny dar vytvoriť atmosféru a vtiahnuť poslucháča do skladby – stačí sa započúvať do rezignovaného „And there is no hell/And there is no shame/And there is no hell, like an old hell/There is no hell...“ a je vymaľované. O koniec sa stará až (náladou) DIRE STRAITS pripomínajúca „Strangers When We Meet“, korešpondujúca s náladou samotného úvodu.
Štyridsaťosemročný David Bowie dokázal to, čo sa z dinosaurov rokov sedemdiesiatych okrem neho podarilo dosiahnuť snáď len KING CRIMSON. Natočiť album, ktorý nepripomína minulosť (bez toho, aby zároveň popieral svoje korene) a ani po takmer desiatich rokoch neznie čo i len o sekundu starší či zastaralý. Mix klasického (art)rocku, industriálnych dotykov, soundtrackovej atmosféry či tanečnej hudby považujem bez sebemenšieho zaváhania za jeden z najlepších počinov poslednej dekády minulého storočia.
Bowie aj v svojich nasledujúcich dielach potvrdil druhý dych a skvelú formu, avšak „1.Outside“ nad všetkými o kúsok čnie. O kúsok, ktorý nasledovníkom jeho opus magnum chýba k absolútnemu vrcholu, na ktorom toto dielo pevne tróni...
I shall live my life on bended knees
If I can´t control my destiny
You´ve gotta have a scheme
You´ve gotta have a plan
In the world of today, for tomorrow´s man
Bezosporu jedna z najzásadnejších dosiek deväťdesiatych rokov. Pamätník uplynulej dekády, konzervujúci to najlepšie z nej na jednej homogénnej ploche. Ťažko prekonateľný album.
David Bowie
- spev, saxofón, gitara a klávesy
Brian Eno
- syntetizátory
Reeves Gabrels
- gitara
Erdal Kizilcay
- basgitara, klávesy
Mike Garson
- klavír
Sterling Campbell
- bicie
Carlos Alomar
- rytmická gitara
Joey Barron
- bicie
Yossi Fine
- basgitara
1. Leon Takes Us Outside
2. Outside
3. Hearts Filthy Lesson
4. A Small Plot Of Land
5. Segue - Baby Grace (A Horrid Cassette)
6. Hallo Spaceboy
7. The Motel
8. I Have Not Been To Oxford Town
9. No Control
10. Segue - Algeria Touchshriek
11. The Voyeur Of Utter Destruction (As Beauty)
12. Segue - Ramona A. Stone/I Am With Name
13. Wishful Beginnings
14. We Prick You
15. Segue - Nathan Adler
16. I'm Deranged
17. Thru' These Architects Eyes
18. Segue - Nathan Adler
19. Strangers When We Meet
Blackstar (2016)
The Next Day (2013)
Reality (2003)
Heathen (2002)
'Hours...' (1999)
Earthling (1997)
1.Outside (1995)
The Buddha Of Suburbia (1993)
Black Tie White Noise (1993)
Tin Machine II (ako TIN MACHINE) (1991)
Tin Machine I (ako TIN MACHINE) (1989)
Never Let Me Down (1987)
Tonight (1984)
Let's Dance (1983)
Scary Monsters (And Super Creeps) (1980)
Lodger (1979)
''Heroes'' (1977)
Low (1977)
Station To Station (1976)
Young Americans (1975)
Diamond Dogs (1974)
Pin Ups (1973)
Aladdin Sane (1973)
The Rise And Fall Of Ziggy Stardust And The Spiders From Mars (1972)
Hunky Dory (1971)
The Man Who Sold The World (1970)
Space Oddity (1969)
David Bowie (1967)
Datum vydání: Pondělí, 25. září 1995
Vydavatel: Virgin Records
Stopáž: 74:51
Produkce: David Bowie, Brian Eno, David Richards
Studio: Mountain Studios, Švajčiarsko
Neoficiálna stránka venovaná „1.Outside“
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.